Takže už víme, že čínská slabika se skládá z iniciály, finály a tónu. (pokud ne, tak zpátky na předešlou lekci, ale rychle!) V této lekci si tedy něco povíme o výslovnosti jednotlivých iniciál

1.2 Iniciály

Čínština zná 21 souhlásek, které mohou být iniciálou. Vysvětlíme si, jak se tedy vyslovují. V závorkách za každou iniciálou je uvedena česká standardní transkripce čínštiny, která je poměrně věrná skutečné výslovnosti čínštiny.

m (m), f (f), n (n), l (l), s(s) - se vyslovují i přepisují stejné jako české "m, f, n, l, s".

b (p), d(t), g(k) - se vyslovují nezněle, tedy jako české "p,t,k".
p (pch), t(tch), k(kch) - se vyslovují nezněle a s přídechem.

Narozdíl od češtiny čínština nerozlišuje znělé a neznělé souhlásky (jako P x B, K x G), staví proti sobě souhlásky přídechové a nepřídechové. Podobně jako tóny to je pro nás neobvyklá kategorie, ale hraje velmi důležitou roli v rozlišování jednotlivých slov. Přídech se tvoří tím, že při vyslovování dané hlásky k ní přidáme ještě silný proud vzduchu. Sice se přídech v české transkripci zapisuje přidáním "ch", ale nestačí k dané hlásce přidat "ch". Zkuste si přídech tak, že si vemete papír, podržíte jej za jeden konec před ústy a řekněte "pcho", papír by se příliš pohnout neměl. Nyní zkuste říct "po" s přidáním vzduchu místo jednoduchého přidání "ch". Papír by se měl viditelně pohnout. Zkoušejte. :)

h (ch) - vyslovuje se jako české "ch", jen je víc hrdelní.
j (ť) - poloznělé, bez přídechové, výslovnost je něčím mezi ť, dž a č, je to bezpřídechový protějšek k iniciále "q", jazyk je za zuby a je třeba se trochu při vyslovování se usmát, pujde to lépe :).
q (čch) - vyslovuje se jako velmi měkké šišlavé "č" s přídechem je neznělé, špička jazyka se opírá o spodní zuby.
x (s) - vyslovuje se jako měkké šišlavé "š", špička jazyka se opírá o dolní zuby.
zh (č) - vyslovuje se polozněle, bez přídechu, podobné českému "dž", špička jazyka směřuje vzhůru.
ch (čch) - vyslovuje se jako neznělé "č" se silným přídechem, špička jazyka směřuje vzhůru.
sh(š) - je podobné českému "š", ale vyslovuje se se špičkou jazyka směřující nahoru, zní tedy o něco tvrdší než to české.
r (ž) - výslovnost je někde mezi českým "ř" a "ž", špička jazyka stejně jako u předešlé iniciály směřuje nahoru.
z (c) - je bezpřídechové a poloznělé, vyslovuje se něco mezi českým "c" a "dz".
c (cch) - se vyslovuje jako české "c", avšak se silným přídechem.

Iniciála nemůže tvořit sama celou slabiku, vždy s ní musí být alespoň některá část finály. Proto si k iniciálám přidáme ještě výslovnost několika málo finál, abychom pak mohli zkoušet výslovnost iniciál už na existujících slabikách:

-i - Když následuje za iniciálami z, c, s, zh, ch, sh, r tak se nevyslovuje jako i, ale vysloví se protažením předchozí iniciály se zapojením hlasivek (prodloužíte předcházející souhlásku). V ostatních případech se vyslovuje jako "i".
   Příklad: ZHI4 (vůle - ta, co sídlí v ledvinách :), QI4(energie qi)
-e - samostatná finála "e", vyslovuje se jako "o" s nezaokrouhlenými rty.    Příklad: DE2(ctnost)
-o - finála -o se vyslovuje stejně jako "o" v češtině.

Teď víme teoreticky, jak by se měli jednotlivé iniciály vyslovovat, v následující tabulce najdeme všechny iniciály seřazeny tak, jak se v číně tradičně učily. Zkuste si je přečíst nejdřív sami, pusťte si pak nahrávky a zkuste ty slabiky opakovat podle nich. Pro hujery poznamenám, že všechny slabiky jsou ve čtvrtém tónu.

bo po mo fo
de te ne le
ge ke he
ji qi xi
zhi chi shi ri
zi ci si

Na začátku slabiky se může objevit i písmenko "y" a "w", nejsou to iniciály, ale mediály "-i-" a "-u-", které se mění na "y" a "w", když jsou na začátku slabiky (jak a proč se to děje si řekneme v příští lekci). "Y" se vyslovuje jako české "j", "W" se vyslovuje jako něco mezi "u" a "v".   Na příklad: YIN1 (yin) a WU3(pět)


<< minulá lekce menu další lekce >>