<< minulá lekce menu další lekce >>

1.4. Tóny

Stejně důležitou součástí čínské slabiky jako ty předešlé jsou tóny. Tón je v čínštině melodie hlasu, kterou slabiky vyslovujeme. V čínštině existují 4 tóny, ale slebika může být i bez tónu, tomu pak říkame nulový tón. To jakou roli hrají tóny se často uvádí na příkladu slabiky ma, ta může znamenat, podle toho v jakém tónu je, matku, konopí, koně, nadávat a otázkovou částici. Pro nás může být dobrým příkladem slabika shen: shēn je tělo, shén je nám dobře známý duch shen, shěn je úsměv a shèn jsou ledviny.

Dovolím si citovat Vladimíra Anda z jednoho rozhovoru, kde čínské tóny vysvětluje docela pěkně, na nám blízkých příkladech:

Z hlediska hudby se čínština nedá posuzovat, stejně jako z tohoto hlediska nelze posuzovat češtinu či jiný jazyk. Tato u nás dosti rozšířená mylná představa – že se totiž čínština zpívá a pro její studium je tudíž nutný hudební sluch - vznikla použitím slova tón pro něco, co tónem ve smyslu určitého zvukového kmitočtu vůbec není. Číňané nemluví ani v C-duru, ani v E-molu, ale normálně. Takzvané čtyři tóny standardní čínštiny jsou jisté zvukové průběhy slov či slabik, které používáme i my, jenomže za jiným účelem. V češtině těmito "tóny" dáváme slovům různá citová zabarvení. Ukažme si to na příkladě záporky "ne". Když se nám přihodí něco nemilého a způsobili jsem si to sami, např. po příjezdu na chalupu zjistíme, že jsme zapomněli doma klíče, a "zazpíváme" ve vysoké poloze "neeee!", tak to je první tón v čínštině. Když se divíme, že něco je neočekávaně jinak, než jsme předpokládali, a vyslovíme "ne?" se stoupavým průběhem, vyslovili jsme druhý tón čínštiny. Pokud reagujeme výhružně na to, že někdo nám odmlouvá a odmítá splnit náš požadavek, pak naše "ne?!" vyslovené nejprve poklesem a posléze strmým vzestupem hlasu je třetím tónem čínštiny. Rázné odmítavé a krátké odseknutí "ne!" je tónem čtvrtým.
V čínštině jsou ovšem tyto čtyři "tóny" integrální součástí prakticky každé slabiky slova, resp. jednoslabičného slova, kterých má tento jazyk požehnaně, neboť původně byl jednoslabičným, tj. slovo se co do délky rovnalo jedné slabice. Zjednodušeně řečeno to znamená, že každou slabiku slova je nutné vyslovit v tónu, který k ní v daném slovu patří. Zaměnit je nemůžeme, protože změnou tónu měníme význam příslušné slabiky či slova. To je do jisté míry obdobné jako ve zmiňovaném příkladě z češtiny – úsečně vyslovené "ne" má vlastně jiný význam než zazpívané "ne". V čínštině je to však mnohem složitější, protože významy příslušného slova se mohou rozcházet zcela diametrálně.

Takže čínské 4 tóny jsou tyto:

1.4.2. Cvičení

Pro procvičení použijeme opět stejnou nahrávku jako v minulé lekci, jenže se tentokráte můžeme zaměřit na tóny.

bái bù bēi bāo biàn bié bì bào běi biān
pī píng piān páng pīng pāng píng pàn pīn pán
mǎi mài méi màn mù mín miàn mào mài mián
fāng fǎ fēng fù fèn fā
dà dòu dān dǎ dān dāng dài dòng dào dé
tì tóu táo tǔ tuán tǐ tàn tǎo tī tián
nán nǚ néng nài nǎo nù
lǎo liàn lā lì lǐ lǜn láo lì liú lì
gǎi gé guǒ gàn gǒng gù gāo guì gǔ gàn
kè kǔ kuān kuò kāi kěn kāng kǎi kě kào
hé hǎo háng hǎi huān hū huì hé huī huáng
jī jí jiě jué jīng jì jiān jué
qià qiǎo qī qì qīng qiǎo qīn qiè qǐng qiú
xǐ xùn xū xīn xíng xiàng xiàn xiàng xià xiāng
zhù zhái zhuāng zhòng zhuān zhèng zhèng zhì zhēng zhèng
chū chāi chē chuáng chāo chǎn chóu chú cháng chéng
shēng shì shēn shān shī shēng shuāng shǒu shàng shēng
róu ruǎn róng róng réng rán
zì zūn zǒng zé zuì zǎo zì zài
ciā cè céng cì cǎo cōng cāng cuì cuī cù
sǎ sǎo suǒ suì sè sù sī suō

<< minulá lekce menu další lekce >>